Antistresové míčky ani boxovací pytle zatím v kanceláři nemáme

Rozhovor s Danielem Soukupem, HR ředitelem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners

I když Daniel Soukup říká, že advokacie není pro každého, kdo vystudoval práva, a vyžaduje nasazení i ochotu pracovat více než 8 hodin denně, nemyslí si, že by bylo potřeba zaměřit se na vytvoření antistresového prostředí. Své kolegy vnímá jako lidi, které právo i práce s klienty baví, i když jsou ve firmě již od samého začátku, případně více než 10 let. On sám se dokonce na výběrové řízení na pozici HR ředitele, která byla zcela nově obsazena v roce 2015, těšil. A to zejména proto, že jej oslovil výstižný popis jeho budoucí pozice i firemní kultury v kanceláři. Jako přínosnou vnímá i svou předchozí praxi v bankovním sektoru. Byť jde o zcela jinou profesní oblast, jako průsečík vidí zaměření na klienta, které je oběma sférám společné. Jako výhodu na své nynější pozici vidí také to, že má možnost pracovat v prostředí, kde na většině pozic pracují vysokoškolsky vzdělaní odborníci, mnozí s více než dvěma vystudovanými vysokými školami.

Na pozici HR ředitele v Havel, Holásek & Partners, největší česko-slovenské právnické firmě na trhu, jste nastoupil v roce 2015. Společnost sice měla více než 270 zaměstnanců, avšak pozice HR manažera do té doby nebyla vůbec zastoupena. Jak jste se cítil, když jste nabídku přijímal?

Musím říct, že jsem se cítil velmi dobře. Jsem člověk, který má v životě rád velké změny a tak nějak jsem tušil, že toto bude jedna z nich. Navíc musím pochválit headhunterku, která mě oslovila – dokázala moji budoucí pozici v kanceláři i její firemní kulturu velmi trefně popsat, takže jsem se na výběrové řízení velice těšil.

Jaký je počet zaměstnanců nyní? Do jaké míry tvoří skladbu zaměstnanců společnosti ti s právnickým vzděláním? Jaká specifika přináší převažující počet právníků ve společnosti?

V současné době máme v rámci Havel, Holásek & Partners více než 170 právních pozic a dalších 100 pozic v podpůrných funkcích, plus přibližně 85 právních i neprávních studentů. Pokud však budu počítat celou obchodní skupinu včetně spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, pro kterou HR oddělení poskytuje služby, dostanu se na číslo přibližně 550 spolupracovníků – a to je na tento obor už velmi úctyhodné číslo. A co se specifik práce týká, vždy s oblibou říkám, že pracuji ve společnosti, kde téměř 100 % zaměstnanců má vystudovanou minimálně jednu vysokou školu, což zvedá pomyslný inteligenční kvocient celé firmy.

Co konkrétně znamená pro vaši práci, že vedete HR oddělení ve společnosti plné kvalifikovaných odborníků?

Mám oproti některým svým kolegům z oboru výhodu, že nemusím řešit problémy s pracovní morálkou, docházkou, směnným provozem a podobně. V případě složitějších pracovně právních otázek se mohu obrátit na celý tým advokátů, kteří se touto problematikou každodenně zabývají a jsou uznávanými odborníky ve svém oboru. Mám prostě to štěstí, že pracuji v kolektivu velmi inteligentních a navíc také přátelských a fajn lidí, kteří na sobě zpravidla chtějí makat a chtějí něčeho dosáhnout. Nicméně ví, že to není zadarmo.

Před tím, než jste nastoupil do Havel, Holásek & Partners, jste působil v oblasti lidských zdrojů ve společnosti PwC nebo B. Braun Medical, ještě dříve však v oblasti bankovnictví, kde jste na samém začátku své kariéry pracoval v ČSOB jako privátní poradce pro specifickou klientelu. Do jaké míry se od vašich předchozích pozic liší nynější zaměření v Havel, Holásek & Partners? Co z předchozí praxe bohatě využíváte a na co jste mohl bez větších potíží v novém působišti navázat?

Na první pohled je pozice osobního bankéře s pozicí HR ředitele nesrovnatelná. Na ten druhý však mají mnoho společného. V obou případech musíte být silně orientován na klienta a jeho dlouhodobé potřeby a být schopen na ně rychle, efektivně a kvalitně reagovat. Zní to možná trochu učebnicově, ale je to skutečně tak. Navíc v ČR se dlouho mluví o tom, že do HR by měli chodit lidé, kteří mají nějakou business zkušenost – dělat HR business partnera bez oné business zkušenosti – nemáte pocit, že tam něco chybí? Každá z mých pozic mi mnohé dala a z každé jsem si toho do své další kariéry spoustu odnesl. To nejdůležitější je však schopnost pochopit a vyslyšet klientovo přání a pracovat pro něj.

Vaše předchozí pracoviště byly velké společnosti s mnoha zaměstnanci, stejně jako je tomu nyní. Jak se vám po roce práce v Havel, Holásek & Partners podařilo zúročit předchozí zkušenosti? Jaké nové potřeby a zaměření se objevily?

Práce v různých firmách, případně pro různé firmy mě posílila a naučila schopnosti rychle se v novém prostředí zorientovat a začít se zaměřovat na to podstatné. Slovy konzultanta udělat si rychlou SWOT analýzu a na jejím základě připravit a zahájit implementaci jednotlivých opatření. Advokacie má určitá specifika v oblasti náboru. Přestože se všeobecně tvrdí, že právníků je hodně, těch skutečně kvalitních, kteří navíc umí a chtějí dělat velkou advokacii, je jako šafránu. Častá změna zaměstnavatele v advokacii není, resp. do současnosti nebyla příliš běžná – v tomto bývají kolegové přeci jen mírně konzervativnější než například zaměstnanci bankovního sektoru, IT, Telco apod. Museli jsme se tedy pustit do dalšího postupného budování značky Havel, Holásek & Partners – tentokrát té značky zaměstnavatelské. Je to určitě běh na dlouhou trať, ale jak už jsem se zmínil, pracuji v týmu super lidí, kteří chtějí věci měnit a posouvat, a jsem přesvědčený, že se nám to společně podaří.

Co bylo po vašem nástupu potřeba řešit nejdříve z hlediska potřeb zaměstnanců? Kde byly ty nejpalčivější problémy, které si mimo jiné před časem vyžádaly vytvoření pozice HR manažera?

Neřekl bych, že byly nějaké palčivé problémy. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners od svého založení meziročně vždy rostla dvouciferným tempem. To samozřejmě znamená, že na některé věci bylo méně času, případně se daly dělat takříkajíc na koleně. Nicméně při počtech zaměstnanců, které jsem zmiňoval, už potřebujete zavést určité procesy a mít věci pod kontrolou. To byl také logický důvod, proč se před léty vedení kanceláře rozhodlo profesionalizovat celý management, a to nejenom v HR, ale také ve financích, obchodu, marketingu, IT a dalších oblastech. Z mého pohledu šlo o krok logický a rozhodnutí vnímám jako správné a ve správný čas. I nadále se však snažíme připravovat věci jednoduše a ne příliš byrokraticky. Jsme společnost navenek extrémně klientsky orientovaná a mým cílem je, aby tomu tak bylo nadále i uvnitř kanceláře.

Obsazení vrcholového managementu v právnické firmě je specifikem těch největších společností, většina subjektů zabývajících se právním poradenstvím a advokacií se bez managementu obejde, a to i v případě, že jde o společnosti s již poměrně velkým počtem advokátů, koncipientů a poradců. Jakým způsobem se díváte na nezbytnost obsazení manažerských pozic také v menších společnostech zabývajících se právním poradenstvím?

S menší advokátní kanceláří nemám osobní zkušenosti, nicméně myslím si, že se z tohoto pohledu příliš neliší od žádné jiné společnosti. Od určité velikosti, z pohledu počtu zaměstnanců, už podle mého názoru nejdou věci dělat jen takříkajíc na “vedlejšák”. V ten okamžik nastává doba, kdy většina firem začne uvažovat o vytvoření profesionálního managementu – ať již interně, případně nějakou vhodnou formou outsourcingu či externího poradenství. Je to podobné jako s lékařem. Pokud si pořežete prst, náplast si na něj dokáže dát každý a zpravidla to stačí a funguje. Pokud si už však zlomíte ruku, je dobré ji dát do sádry. To by jistě spousta lidí také zvládlo doma v garáži, nicméně odbornost a specializace se tady již z dlouhodobého hlediska vyplatí. A stejné je to i s profesionalizací managementu – myslím, že dělba práce dává velký smysl.

Havel, Holásek & Partners má kanceláře nejen v Praze a Bratislavě, ale také v Brně a Ostravě. Jak se liší jednotlivé kanceláře v největších městech od těch ostatních?

Kanceláře se samozřejmě liší velikostí – v Praze pracuje přibližně 3/4 právníků a sedí tu také většina zaměstnanců podpůrných útvarů. Menší kanceláře mohou působit přeci jen více rodinným prostředím. V čem se však naše pobočky neliší, je kvalita lidí, kteří v nich pracují. Všude se snažíme nabírat a vychovávat ty nejlepší lidi ve svém oboru. Spousta naší právní práce má také mezinárodní charakter a velmi často spolu na jednom klientském případu pracují kolegové z více poboček.

Například pražská kancelář disponuje kolem 130 právníků, brněnská jen okolo 20. Předpokládat lze také odlišné množství klientů a jiné zaměření případů. Jakým způsobem se odvíjí personální řízení od těchto specifik?

Celkové komerční zaměření naší kanceláře a nabídka komplexních poradenských služeb platí bez ohledu na to, jestli nás klient kontaktuje v Brně nebo Praze. Ani personální řízení na pobočkách nemá přílišná specifika. Celá kancelář je rozdělena do devíti obchodních jednotek dle právní oblasti. Každou z nich zastřešuje zpravidla několik partnerů, kteří spolupracují mezi jednotlivými pobočkami a v našem případě také mezinárodně. Valná většina personálních rozhodnutí se děje na partnerské úrovni, a vždy je preferován konsensus.

O mnoha velkých právnických kancelářích se říká, že práce v nich je natolik stresující a časově náročná, že zde málokterý právník vydrží v plném tempu dlouhodobě pracovat. Výjimkou nebývá vytížení dlouho do nočních hodin nebo pracovní víkendy, jak je tomu ve skutečnosti? Týká se to všech právníků, ať již advokátů nebo advokátních koncipientů, kteří pracují v Havel, Holásek & Partners?

Je pravda, že advokacie není pro každého a není ani pro každého, kdo vystudoval práva. Dospěl jsem k názoru, že ti, kdo ji dělat opravdu chtějí, se s tím narodili. Jsou připraveni pracovat s velkým nasazením v průměru více než 8 hodin denně. Nicméně jsou si vědomi toho, že mají to štěstí a mohou pracovat na největších případech a transakcích a mají možnost se toho od samého začátku skutečně hodně naučit. Máme u nás řadu kolegů, kteří jsou ve firmě od samého začátku, případně 10 a více let a stále vypadají dobře a jsou schopni pracovat s velkým nasazením – baví je právo, baví je klienti, pro které mohou pracovat, a co je nejdůležitější, baví je tým lidí, se kterými pracují.

Jakým způsobem bojuje HR oddělení se stresem zaměstnanců, který právnická profese nutně přináší?

Antistresové míčky ani boxovací pytle zatím v kanceláři nemáme. A osobně si nemyslím, že by pracovní náplň HR měla spočívat ve vytváření podmínek, jak se stresem pracovat. To je spíše doména pro happiness manažery či jiné specialisty, kteří mají za úkol navozovat ve firmách antistresové prostředí. Nicméně zdá se, že v Česku zatím nejsme na tyto celofiremní programy příliš stavěni. V naší firmě jsou jednotliví business manažeři ti, kdo nejlépe dokáží posoudit, jaká je situace u konkrétního člověka nebo v rámci celého týmu, a jak případnou nadměrnou stresovou zátěž korigovat. Odreagování od pracovních povinností potom může vypadat například tak, že si jdou lidé společně zaběhat, večer si zajdou na skleničku nebo večeři nebo si jen vzájemně popovídají.

Jak vypadá koncipientská praxe v Havel, Holásek & Partners? Jakým způsobem se vyrovnáváte s největšími negativy úzké specializace, která většinou nutně ve velké právnické společnosti představuje běžný způsob práce? Každý se pak zaměřuje na určité odvětví, případně na jeho určitou část, aby bylo dosaženo pokud možno co nejvýše kvalifikované práce.

Velká řada koncipientů začíná spolupráci s naší advokátní kanceláří již během studia na právnické fakultě – mají tak ideální možnost si již během teoretické přípravy vyzkoušet, jaké je to dělat právo v praxi. Těm, kteří se rozhodnou pro advokacii a zároveň se osvědčí, téměř vždy nabízíme možnost u nás pokračovat na pozici koncipienta – v průměru 3 roky do složení advokátních zkoušek. Po tuto dobu se postupně učí a zdokonalují v právu, jednání s klientem a řadě dalších oblastí – jako je např. finanční řízení zakázky. Zdaleka ne všichni koncipienti se musí specializovat pouze na určitou oblast práva. Je naprosto běžné, že řada z nich pracuje se seniorními kolegy z různých částí kanceláře na projektech s různým právním zaměřením. To je obrovská výhoda naší kanceláře – ti, kdo hledají specializaci, si tu najdou své místo stejně jako ti, kdo hledají práci různorodou.

 

Čemu se nejraději věnujete ve volném čase?

Velkou část volného času věnuji své rodině. Celoročně chodím hrát alespoň jednou týdně beach volejbal a pak jde o sezonní sporty a tak oblíbené české chalupaření.

Jaké knihy, filmy, zážitky vás ve vašem životě nejvíce ovlivnily?

Profesně mi asi nejvíce ovlivnil Coveyho bestseller 7 návyků skutečně efektivních lidí, což je jedna z nejvlivnějších knih o managementu, která kdy vyšla. K nejsilnějším životním zážitkům potom jednoznačně patří narození mého prvního syna.

Co byste rád dělal, pokud byste nebyl na vaší současné pozici a nemusel se starat o vydělávání peněz?

Zatím si nedokážu představit, že bych nepracoval. Baví mě být neustále mezi lidmi – obzvlášť když mohu být součástí tak dobrého kolektivu, jako je nyní v mém stávajícím zaměstnání. Ale pokud bych se měl přeci jen trochu zasnít – asi bych více cestoval a potom si otevřel příjemnou restauraci, kde bych vítal hosty, povídal si s nimi a čerpal od nich další inspiraci.