Sezení na dvou židlích beru jako výhodu

Rozhovor s Ivem Novotným, personálním a marketingovým ředitelem společnosti Veolia Transport

Nejen o řízení lidských zdrojů a marketingu zároveň jsme hovořili s panem Ivem Novotným.

Ivo Novotný vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Absolvoval také obor Strategic Human Resource Management na britské Sheffield Hallam University, věnoval se studiu koučinku při Erickson College International a v roce 2009 zahájil studium EMBA na University of Pittsburgh. Jeho kariéra v oboru HR je spjata především se společností T-Mobile, kde zastával několik pozic v oblasti vzdělávání, naposledy viceprezidenta pro vzdělávání a rozvoj. Krátce působil jako personální ředitel společnosti Sitronics Telecom Solutions. Od roku 2007 je personálním a marketingovým ředitelem dopravní společnosti Veolia Transport.

Jste současně personální a marketingový ředitel, jak to jde dohromady?

Asi to není úplně typická kombinace, ale v mém případě to vyplynulo z vývoje firmy. Nastoupil jsem v roce 2007 jako personální ředitel s tím, že jsem měl na starosti i komunikaci. Postupem času se moje pozice rozvíjela tak, že na komunikaci byl kladen větší důraz. Tím, že do té doby nebyl marketingu věnován takový prostor, a tím, že mě to zajímalo a pohyboval jsem se v oblasti komunikace, tím moje funkce vlastně samovolně přešla i do marketingu. Dnes tak víceméně sedím na dvou židlích.

Většinou to ve firmách bývá tak, že lidské zdroje musejí bojovat o svou pozici na úrovni nejvyššího managementu, zatímco marketing tuto pozici již má. U vás to tedy bylo obráceně?

Tady to bylo skutečně obráceně. Tím, že se zabýváme dopravou, která je v závazku veřejné služby, se marketing do nedávné doby příliš nedělal. Přitom máme dva typy klientů. Jedním jsou zadavatelé, ať už regiony nebo města, a druhým cestující. Marketing se tedy dá pojmout jako business to business směrem k zadavatelům i business to customer vůči cestujícím. Teď chceme i tuto oblast rozvíjet, takže tak oficiálně vznikla i pozice marketingového ředitele.

Dočetla jsem se, že jste i tiskový mluvčí.

Ano, to zase souvisí s oblastí komunikace. Jsem i tiskový mluvčí a vidíte, že těch rolí, které zastávám je více. Vychází to z řízení naší organizace. Snažíme se, aby holding Veoila Transport Česká republika, který zaštiťuje všechny naše firmy v České republice, byl co nejmenší. Výsledek je ten, že se funkce kumulují. V zahraničí to není tak obvyklé, tam jsou marketing i HR oddělené.

Jak to zvládáte?

Zatím to zvládám, i když času není mnoho. Určitě si uchovávám HR kořeny a budu si je uchovávat i dál, i když postupně stále více směřuji k marketingu. V současné době je to padesát na padesát.

Patříte mezi personalisty, kteří řízení lidských zdrojů vystudovali, dokonce v zahraničí. Co vás k tomu přivedlo?

Nejdříve jsem studoval na Vysoké škole ekonomické obor se zaměřením na psychologii, sociologii a řízení lidských zdrojů, to mě nasměrovalo do oblasti HR. Potom, v rámci mého působení v T-Mobilu, jsem hledal další možnosti, jak se rozvíjet, a jedna z těch možností byla jít studovat na Sheffield Hallam University ve spolupráci s Masarykovým ústavem vyšších studií. V té době to bylo ojedinělé studium,. Šel jsem do toho s tím, že jsem si chtěl prohloubit znalosti v oblasti řízení lidských zdrojů a podívat se i z profesního hlediska na to, jak se liší britský způsob vzdělávání od toho českého.

Myslíte si, že je pro manažera HR důležité, aby absolvoval studium v zahraničí?

Zahraniční zkušenost, ať už studijní nebo pracovní, je hodně důležitá. Pokud se chce člověk posunout v kariéře, myslím si, že mu to může hodně pomoci. My jsme se sice v Čechách za posledních dvacet let v rámci vzdělávání hodně posunuli, ale pořád nám chybí hodně zkušeností, které udělali kolegové v zahraničí. Jít na semestr nebo dva studovat do zahraničí, vystudovat zahraniční školu nebo jít do zahraničí na stáž, to je určitě zkušenost k nezaplacení.

Nejprve jste působil v telekomunikacích, nyní je to doprava. Je v těchto oblastech velký rozdíl, nebo určité základní principy řízení lidských zdrojů zůstávají stejné?

Základy jsou určitě všude stejné. Obecně jsou ale tyto obory dva opačné póly. Na jedné straně jsou telekomunikace s vyspělými technologiemi, kde je většinou dostatek peněz i na rozvoj lidských zdrojů, a na druhé straně doprava jako silně tradiční obor, v němž peněz není tolik. Je třeba hodně se dívat, do čeho se bude investovat a hodně se rozmýšlet. Tradičnost je v tom, že dopraváci hodně dbají na svoji profesi a tradice, které mají. Telekomunikace, to je sprint. Doprava je spíše maraton, běh na dlouhou trať.

A baví vás to v dopravě?

Baví mě to stejně tak, jako to mě to bavilo v telekomunikacích. Je to něco jiného, ale je to velice zajímavá zkušenost.

Vaše priority pro letošní rok zahrnují sociální odpovědnost firmy, péči o zdraví a bezpečnost práce. Proč právě tyto?

Naše vize je „Vytváříme standard pro řízení bezpečných a udržitelných řízení mobility“. Tím chceme říci, že Veolia Transport je zde jako dopravce, který řídí dopravu bezpečně. Udržitelnost vnímáme ve smyslu toho, že řídíme dopravu tak, aby na jedné straně co nejméně zatěžovala životní prostředí a na druhé straně vedla lidi k cestování prostředky veřejné dopravy.

Na jakém konkrétním projektu právě pracujete?

Prioritou číslo jedna je bezpečnost práce, protože musíme naše cestující dovézt bezpečně. Naštěstí se nám to daří. Základem jsou pravidelná školení bezpečnosti práce. V rámci školení řidičů je to i školení první pomoci a dále pak jdeme cestou prevence. Snažíme se naše zaměstnance informovat o tom, jak se chovat a jak předejít rizikům. Pravidelně sledujeme nehodovost, pracovní úrazy i nemocnost. Důkazem toho, že to myslíme vážně, je i to, že v loňském roce byl jmenován ředitel bezpečnosti na úrovni skupiny Veolia Transport. V každé zemi pak bude letos jmenován samostatný ředitel bezpečnost a ochrany zdraví, který bude mít tuto oblast na starosti.

Jaké formy vzdělávání zaměstnanců používáte?

Vzhledem k tomu, že devadesát procent zaměstnanců naší společnosti tvoří řidiči, velká část vzdělávání se týká jejich profese. V loňském roce jsme rozjeli nový program s názvem Going for Green, česky S námi svítí zelená. Je to projekt zaměřený na zákazníka, kdy se našim řidičům snažíme vysvětlit, jak se chovat k cestujícím. S námi svítí zelená tedy nemá přímo vazbu na životní prostředí, ale na analogii k semaforu. Zelená znamená všechno je v pořádku, cestující se cítí dobře, oranžová může ukazovat na nějaký problém a u červené již dochází ke konfliktu. V rámci tohoto programu jsme si definovali typologii pravidelných cestujících, příležitostných cestujících a nových cestujících, na které ukazujeme, jak se chovat v konkrétních situacích. Cílem je samozřejmě dostat všechny cestující do zelené zóny.

Školíte vlastními silami?

Celý program je postavený na tom, že naši lidé školí naše lidi. Existuje jeden takzvaný Master trenér, který byl vyškolen naší mateřskou společností v Paříži a školí další lidi, ať už z provozu nebo z obchodu, vedoucí oblastí a někdy i senior řidiče. Dáváme tak zaměstnancům další možnost rozvoje vedle práce, kterou vykonávají, mohou si vyzkoušet roli trenéra. Důležité je to i z toho pohledu, že oni dopravu i provoz firmy znají do detailů. Takovou znalost prostředí by externí trenér těžko získával nebo by to trvalo dlouho.

Lze v dopravě uplatnit koučink, který jste také studoval?

Myslím si, že koučink jako rozvoj manažerských nebo měkkých dovedností je oblastí, která se v dopravě teprve bude rozvíjet. U nás se používá spíše koučink ve smyslu zaměření na dovednosti. Řidiči autobusů dostávají koučink v tom, jak jezdit ekonomicky a ekologicky. Funguje to tak, že nejdříve si řidič se svým koučem projede zkušební trasu. Změří se jeho spotřeba a kouč se dívá, jak řidič reaguje a jede. Následuje vyhodnocení v rámci školení a druhá jízda, kdy by řidič již měl uplatnit znalosti a zkušenosti, které si vyzkoušel. Mělo by dojít ke snížení spotřeby a větší plynulosti a pohodlnosti jízdy. Koučové jsou opět interní nebo spolupracujeme s vybranými autoškolami.

Co vás baví na koučinku?

Dle mého má koučink obrovskou budoucnost. Nabídka koučinku za posledních pět let extrémně narostla. Myslím si, že je to jedna z nejúčinnějších metod, jak se rozvíjet. Sám jsem si tím prošel z pozice koučovaného a ověřil jsem si, že to funguje velmi dobře. Je to oblast, které se chci do budoucna věnovat. V současné době jsem spíše neformálním koučem, koučinku se v rámci naší firmy budeme věnovat až příští rok. Doba pomalu nazrává. Není to něco, co můžete vnutit, ale něco, k čemu musíte dozrát a dospět. Teprve potom vám to pomůže. Zatím nám tu na neformální bázi funguje mentoring, tedy propojování mladších kolegů se staršími a zkušenějšími a předávání zkušeností.

Přístup ke vzdělávání tedy mají všichni zaměstnanci?

V podstatě ano. Funguje nepsané pravidlo, že bychom měli investovat zhruba dvě procenta mzdových prostředků do vzdělávání našich lidí. V rámci struktury Veolia Transport máme takzvaný Campus, což je interní univerzita, která nám pomáhá rozvíjet naše zaměstnance.

Co považujete za svůj největší úspěch v HR?

Největší úspěch HR obecně je podle mě to, že se dostává mimo HR, do byznys funkce. Když se vrátíme na začátek, ke specifickému propojení HR a marketingu, to je příklad proniknutí HR do byznysu. Myslím si, že i lidé z byznysu by naopak měli mít možnost na chvíli se podívat do HR. To, že „sedím na dvou židlích“ beru jako výhodu.

Na co se chystáte do budoucnosti?

Jedna z oblastí je určitě vzdělávání, ale také již zmíněný marketing, který musíme hodně posunout. Byl bych rád, kdybychom posunuli vnímání našich lidí o tom, že doprava je hlavně služba. Oni mají rádi ty autobusy a motory, což je správné a má to tak být, ale současně je potřeba se více starat i o naše cestující. Když se vrátíme zpět k HR, znamená to změnit firemní kulturu tak, abychom nebyli jen dopravní firma, ale firma zákaznicky orientovaná, která chce vytvářet nové standardy v tom, jak má veřejná doprava vypadat.

Jezdíte vy sám veřejnou dopravou?

Ano. Samozřejmě jezdím i autem, ale snažím se, pokud to jde, jezdit i autobusem nebo vlakem.

Doplňující otázky:

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas? S ohledem na to, že finišuji studia MBA, momentálně mnoho času není. Snažím se vyšetřit čas na rodinu, na dvouletou dceru.

Co je vaším největším koníčkem? Mezi moje celoživotní koníčky patří tenis, mám trenérskou licenci a hrál jsem i závodně. Když nezbývá čas, snažím se to nahradit squashem nebo badmintonem. Před dvěma lety jsem si vyzkoušel pražský maraton. Povedlo se mi splnit můj cíl uběhnout ho ve zdraví.

 

Rozhovor připravila