Koučink je "to ono"
Rozhovor s Alenou Stejskalovou, koučkou a HR manažerkou společnosti Česká rafinérská
$article.perex.toString()Souhlasíte s tím, že úspěch firem závisí především na lidech?
Myslím si, že ani není jiná možnost, na čem by závisel úspěch, ale i neúspěch firem. I ty nejlepší a nejdokonalejší stroje vymyslel člověk, ta nejlepší rozhodnutí udělali lidé a samozřejmě i ta špatná měla své autory.
Jak byste shrnula hlavní myšlenku strategie řízení HR, kterou již 14 let utváříte v České rafinérské?
Naše strategie je, aby Česká rafinérská byl „dobrý a férový zaměstnavatel“ - to je asi nejstručnější vyjádření toho, o co se snažím spolu se svým týmem po celou dobu působení ve společnosti.
Jaký projekt vás momentálně nejvíce zaměstnává?
Možná to je docela legrační, ale my se po letech vracíme k docházkovému systému. Musím říci, že já osobně to vidím jako krok zpět, i když jsem byla ten, kdo vedení firmy zavedení docházkového systému nakonec navrhl. Asi 10 let jsme fungovali bez striktního vykazování, počítání a kontrolování přišel/odešel, jsme firma s nepřetržitým provozem, takže většina zaměstnanců může odejít až tehdy, kdy je tzv. vystřídána, bohužel jsme po určitých signálech museli situaci přehodnotit. Na druhou stranu to dalo prostor vyčistit různé domněnky. A pokud už zavádíme docházkový systém, tak podle něj chceme počítat mzdy, a tak potřebujeme mnoho věcí přenastavit, naučit vedoucí zaměstnance v termínu schválit docházku, udělat tam korekce, umět „číst“ v systému…
Jednou z vašich priorit je vzdělávání zaměstnanců. Platí to i v době krize?
Myslím si, že především v době krize by měly firmy vzdělávat, je ale potřeba hledat ty nejefektivnější způsoby, což nemusí znamená ty nejlevnější. Je důležité velice pečlivě plánovat, v čem chceme zaměstnance vzdělávat, v čem je musíme vzdělávat, jaké s nimi máme plány a také kam oni by rádi napřeli své úsilí. Průřezové vzdělávání je třeba finančně celkem zajímavé, protože proškolíme velké množství lidí, získají jednotnou „metodologii“, prošli stejným výcvikem, mají shodnou základnu. Jenže takové vzdělávání je potřeba nastavit na nějaký průměr, který může být pro zaměstnance, kteří jsou neznalí, jsou noví v dané oblasti apod. jako laťka poměrně vysoká a naopak pro zaměstnance, kteří prošli již podobným vzděláváním, to může být ne příliš zábavné opakování. E-learning nám také může ušetřit část prostředků a některé vzdělávání můžeme posunout. Neměli bychom však posouvat potřebné věci o rok a pak zase o rok…
Jak jste se vlastně dostala ke koučinku?
Ke koučinku jsem se dostala tak trochu náhodou. Znala jsem pojem koučink, ale úplně přesně jsem nevěděla, co se za tím vlastně skrývá. Říkala jsem si, že jako HR manager bych měla vědět něco více o tom, co je koučink a přihlásila jsem se na konferenci o koučinku. A najednou jsem cítila, že to je něco, čemu bych se měla věnovat, že to je „to ono“. Hned na konferenci jsem se přihlásila na výcvik koučinku s Marilyn Atkinson a bylo.
Co vás zaujalo právě na této formě rozvoje?
Koučink mi dává velký smysl. Staví na lidském potenciálu, hovoří o tom, že každý z nás má v sobě všechny zdroje, které potřebuje, orientuje se na budoucnost, nedává rady, ale klade otázky. Koučink v sobě spojuje nejnovější poznatky z oblasti psychologie, rozvoje osobnosti, neurověd… Je to oblast, ve které se jako kouč musíte neustále vzdělávat, otevírat se novým možnostem propojování poznatků, zajímat se i o spirituální rozměry lidské osobnosti. Můžete doprovázet klienta pouze tehdy, jestliže mu stačíte či jste schopni přijmout jeho vnímání světa.
Jak moc široká je to oblast?
Oblast koučinku je velice široká, někdy pracujete s klientem, který chce zlepšit nějakou svoji dovednost a hledá si způsoby, jak na to anebo třeba pracujete s klientem, který může procházet psychospirituální krizí (pokud tomu tak chceme říkat) anebo ztrácí energii pro život. Anebo zrovna má těžké životní či vztahové období anebo je mu moc dobře a chce, aby mu bylo ještě lépe a radostněji :) Uvědomila jsem si však jednu věc…koučink je nejlepší si vyzkoušet a mít k tomu dobrého kouče, protože teprve po vlastním zážitku dokážete ocenit kvality koučinku oproti jiným formám.
Čím se liší koučink od dalších obvykle používaných metod rozvoje zaměstnanců?
Koučink staví na zdrojích, které má každý z nás k dispozici. Na druhé straně však vyžaduje od zaměstnance chuť, zájem a energii na sobě pracovat neboli nelze koučovat toho, kdo nechce. Stává se, že klient očekává rady, doporučení, tzv. nejlepší praxi… bohužel někteří takzvaní koučové , pravděpodobně v dobré víře, toto poskytnou. Bohužel tím dělají velice špatnou službu koučinku či koučinkem nazývají něco zcela jiného, ale především berou klientovi jeho schopnost najít si svá řešení a zažít ten pocit, že jsem si opravdu našel svoji cestu. Přimlouvám se za to, abychom koučinkem nazývali opravdu koučink. Dobrou nápovědou, co je to koučink jsou například stránky Mezinárodní federace koučů ( ICF), která má svoji pobočku také v České republice, a kde na www.coachfederation.cz můžete najít co to je koučink, co od něj očekávat, etický kodex kouče a také registr koučů.
Jaké jsou vaše zkušenosti s interním koučinkem v České rafinérské?
Interní koučink je velice dobrý nástroj, je levnější než externí koučink, ale má také svá omezení. Pracovala jsem asi s 70 lidmi v rámci společnosti, někdy kratší dobu, někdy déle, prošli jsme také společně tzv. 360stupňovým hodnocením, na něž navazoval koučink, který dal prostor lidem k jejich vlastním úvahám a zamyšlením, na čem by chtěli/měli pracovat a přinesl také konkrétní akční kroky a jejich naplnění.
Vnímáte nějaká omezení?
Omezení interního koučinku vidím v tom, že ve firmě je zavedena hierarchie a interní kouč v ní zaujímá určité postavení. Dalším omezením je to, že kouč je integrální součástí firmy a její firemní kultury, takže mnohé věci si už ani neuvědomuje, protože mu přijdou zcela přirozené a zaběhnuté.
Když koučuji interně, zvlášť ze začátku jsem si musela hodně kontrolovat, že jsem v pozici kouče a zcela jasně si tuto svoji roli definovat i s mým klienty... což pak samozřejmě vedlo třeba k situaci, že klient si definoval jako svůj akční krok, že si dohodne s HR managerem schůzku (tedy se mnou ), a že to s ním probere. Z tohoto pohledu mi přijde externí koučink pro mě mnohem „jednodušší“, přicházím do firmy jako kouč, jsem nasmlouvána jako kouč a dělám ten nejlepší koučink, jaký umím.
Kterým formám koučinku se věnujete jako kouč mimo Českou rafinérskou?
Věnuji se jak individuálnímu, tak týmovému koučinku, mám trénink i z oblasti koučování rodin a rodinných vztahů, takže nově se mi začínají objevovat i tito klienti. V dnešní době mi přijde velice zajímavý týmový koučink, kde při využití principů koučinku pracujete s týmem. Spolu s manželem, který je také profesionální kouč, jsme vyvinuli způsob práce s velkými týmy, kde jsme schopni během společné práce napojit až 25 klientů, což už je v organizaci znát. Je to skvělý způsob práce, který zapojuje lidi do vytváření strategií a vizí firmy, dává prostor pro společnou práci na projektech a přináší konkrétní společná a týmem dohodnutá řešení. Na místo „co by kdo měl udělat“ nabízí variantu „co já mohu udělat“. Samozřejmou součástí je plán akčních kroků s přijetím termínů a zodpovědnosti konkrétních lidí.
K čemu slouží tzv. týmové konstelace?
Slovo konstelace je často užíváno v různých významech. To, co se dělá v rámci týmu, je, že se díváme na tým a na jeho jednotlivé členy, hledáme vhodný prostor a nastavení, bavíme se o energii týmu, jeho akceschopnosti apod. Používáme k tomu i nástroje, které se používají v rámci tzv. rodinných či vztahových konstelací. Tato práce se především odehrává v rámci koučinku s vedoucím týmu či s osobou, která si má „postavit svůj tým“. Společně hledáme nejoptimálnější nastavení týmu a jeho jednotlivých členů.
Jak může koučink pomoci k posílení partnerských a rodinných vztahů?
Koučink vytváří bezpečné prostředí, v rámci kterého je možné otevřít témata, kde bychom se chtěli někam posunout. Koučink rodin a partnerských vztahů má za cíl „obnovit tok lásky“, což mě osobně přijde jako nejvýstižnější vyjádření. Vstupujeme do partnerských vztahů, do manželství a občas očekáváme, že se věci samy vyřeší. V rámci vztahů je potřeba udělat spoustu našich společných úmluv, deklarací, slibů, představit svůj způsob vnímání a vidění světa, hledat společná řešení. Cílem koučinku je bavit se o budoucnosti, jak to chceme mít nastavené, jak si přejeme, aby to fungovalo. Pokud pracuji s párem, tak již to, že druhý z partnerů slyší, co říká ten první, znamená velký posun ve vnímání.
Co přesně to může znamenat?
Někdy to mohou být domněnky o tom, jak se mám chovat, co po mě partner chce... Znáte ten „vtip“, jak na smrtelné posteli říká manželka manželovi, jak je mu moc vděčná, že jí vždycky nechával z chleba tu střídku a sám jedl ty tvrdé kůrky, ale že by se mu chtěla přiznat, že si vždycky moc přála, aby si mohla dát kus té kůrky, ale nechtěla mu o tom říct, protože jemu ty kůrky vždycky moc chutnaly… a manžel jí na to odpoví, že on se jí také musí k něčemu přiznat, že vždycky toužil po tom, dát si tu střídku, ale myslel si, že ona ji má moc ráda a tak jí to vždy nechal? Osobně mi je z toho „vtipu“ spíše smutno a o to více radosti mi přináší koučink, ve kterém si ti dva třeba řeknou, kdo co má rád.
Koučink je nástroj pro posílení vztahů, pokud partneři a jejich vztahy se dostaly na hranici, kde „návrat k lásce“ je pro ně nemožný, měli by vyhledat jinou osobu než kouče, třeba rodinného poradce, párového psychoterapeuta apod.
Co vám přinesl koučink do vašeho osobního života?
Koučink se opravdu stal moji „životní filozofií“ a moje vnitřní potřeba pochopit věci mi dala příležitost a zároveň povinnost na sobě pracovat. Čtu mnohem více knih, vzdělávám se, zajímám se o „alternativní“ jevy, snažím se skládat si mozaiku o tom, co to je být člověkem. Koučink mě přinesl mnohem více pochopení pro člověka a jeho individualitu, množství obdivu k nekonečnosti lidské tvořivosti a velkou pokoru k tomu, co člověk dokáže. Vzhledem k tomu, že jsme do tréninku koučinku vstupovali s manželem společně a oba jsme se vydali po této cestě, přineslo nám to další možnosti, jak pracovat na sobě a na našem vztahu.
Jak vidíte budoucnost koučinku v českých firmách? Není to jen moderní trend, který rychle zmizí?
Myslím si, že koučink jen tak nezmizí. Kdo měl možnost vyzkoušet sílu koučinku, tak se tohoto nástroje asi nebude chtít vzdát. To samozřejmě neznamená, že má každý mít neustále svého kouče, ale podstatné je, že vím, že je tu koučink jako nástroj, který mi pomohl v určitých situacích a že je mi k dispozici i do budoucnosti. Velice pravděpodobně se koučink mnohem více rozšíří do soukromé sféry, kde má také své místo, a na to všechno se moc těším a jsem ráda, že u toho mohu být.
Doplňující otázky
Co děláte, když si potřebujete odpočinout od lidí? Jdu si zaběhat do přírody a pokud není moc velké teplo, tak si s sebou vezmu jednu z našich černých fenek německého ovčáka, abych zase nebyla tak úplně sama.
Jaké místo byste chtěla navštívit? „Přírodně krásné“, mám ráda přírodu a těším se z její krásy
Co vás dokáže rozesmát? Laskavý humor
Která lidská vlastnost vás nikdy nepřestane překvapovat? Kreativita v tom nejširším slova smyslu
Jaký svůj úspěch považujete za nejdůležitější? Mojí snahou je prožít šťastný a smysluplný život a pokud se mi to daří, tak jsou to pro mne ty nejdůležitější úspěchy.
Rozhovor připravila