Strategické řízení je řízení zaměřené na dlouhodobé plánování a směřování organizace. Ve firmě zajišťuje, že se věci nedějí náhodně ale podle předem naplánovaných, dlouhodobých záměrů.
Obecně je strategické řízení takovou popelkou ve většině firem. Čas od času na nějakou strategii a systematický přístup můžete narazit, ale není to pravidlem. Díky tomu mají firmy velký problém udělat dlouhodobější rozhodnutí, plánovat zdroje a určovat priority. Pokud se podíváme čistě na IT, tak tam je to ještě složitější, protože IT strategie musí být navázaná na obchodní strategii firmy. Jak tomu předejít? Klíčové je uvědomit si tři úrovně řízení, které by v každé firmě měly existovat. Jedná se o:
Právě tu strategickou úroveň zajišťuje něco, čemu se anglicky říká IT Governance. Zavedení a realizace úkolů či procesů IT Governance je společnou odpovědností vedení společnosti, jehož součástí by měl být i CIO.
Navrhovatelem změn ve firmě může být kdokoli, a tím se myslí skutečně jakýkoli pracovník. Firma by ale měla mít systém, jak návrhy zpracovat. Pod pojmem zpracování se rozumí sběr informací, rozhodnutí, přidělení priorit a zařazení do portfolia iniciativ, které se budou ve firmě realizovat v nejbližších letech. Pokud strategie chybí, tak není, jak rozhodovat a většina nápadů přijde vniveč.
Ten, kdo je zodpovědný za konkurenceschopnost firmy je jednoznačně CEO. Nikdo jiný to ani být nemůže. V dnešní době, kdy se mluví o digitálních transformacích, si většina firem neuvědomuje, že většina změn má dopad na celou činnost firmy. Nelze adaptovat nové technologie a produkty s tím, že organizační a provozní model zůstanou stejné.
Tak tady si pomůžu konzultantskou odpovědí „Přijde na to!“. Asi by měla existovat nějaká cestovní mapa klíčových iniciativ, která bude vycházet z IT strategie. Nicméně neměla by být vytesaná do kamene. Měla by zároveň obsahovat určité mezery, které se využijí na naléhavé iniciativy, které vzniknou ad hoc. Dál by měl existovat jakýsi zásobník menších projektů, které by se měly realizovat jako výplň, pokud náhodou nebude nic naléhavého. Prostě to, co je potřeba udělat, ale nemusí to být hned.
Nejdřív bych asi uvedl na pravou míru terminologii. Digitalizovat znamená převést něco z papíru do digitální podoby. Digitální transformace pak znamená, že pomocí nových technologií začínáme vytvářet nové produkty (ne IT produkty) využívající nové obchodní modely, které by bez těch technologií nebyly funkční. Co tedy může být onou digitální transformací? Všechno, co bude mít pozitivní obchodní dopad, bude zapadat do strategie a zvládneme zrealizovat.
Tohle by vydalo na celou sérii článků. Tato funkce je definovaná v každé firmě jinak. Na jedné straně si můžete představit člověka, který je členem vrcholového vedení společnost, řeší strategické otázky a je rovnocenným partnerem všem ostatním CxO. Na druhé straně to může být nejdéle sloužící technik, který ví více o tom, jak funguje nějaká databáze než o tom, jak funguje firma. Z toho i vyplývá největší úskalí, jak se stát tím rovnocenným partnerem. Ono to totiž chce hodně rozšířit znalosti a dovednosti, a to hlavně tím strategickým směrem a směrem k vůdcovství.
Tady jsme u toho vůdcovství. Z manažera CIO se musí stát CIO, který je lídr. Teorií o motivaci je poměrně hodně. Já bych rád upozornil na Daniela Pinka a jeho knihu Pohon (anglicky Drive). Podle něj (a já to mám ověřené) jsou klíčové motivátory tři. Jedná se o samostatnost při práci (ne mikromanagement), možnost se na dané práci něco naučit a „vyrůst“ a na závěr i smysl té práce. Úloha CIO lídra je pak v tom, že z týmu nesamostatných jedinců zvyklých na mikromanagement, udělá samostatný tým, který táhne za jeden provaz směrem ke společnému cíli a zároveň v souladu s individuálními cíli členů týmu.
Říkali jsme si, že ideální je, pokud je CIO uznávaným partnerem všech ostatních CxO, a to mu zároveň říká, kdy zpozornět. Signálů totiž může být hodně. Při pohledu mimo IT se může jednat o to, že není zván na důležité (strategické) porady vedení společnosti, že se řeší otázky firmy a IT zvlášť apod. Při pohledu dovnitř IT by pak měl zpozornět, pokud IT netáhne za jeden provaz, není tam důvěra, jednotlivci nebo celá oddělení se navzájem obviňují a říkají: „tohle není naše práce“ apod.
Pokud se jedná o interní IT procesy, tak je to jednoznačně úloha IT. Vždy musíme začít u sebe. Pokud se jedná o ostatní firemní procesy, tak tady má IT poradní roli a může fungovat jako procesní konzultant. Tohle je jedna z největších konkurenčních výhod interního IT, znalost interního prostředí. Žádný externí dodavatel, nebo outsourcingový partner nemůže danou firmu znát tak, jako interní IT. Pokud se to povede a IT přispěje ke zlepšení činností ve firmě, začne být vnímáno jako partner, který přináší užitek, a ne jenom jako nákladové středisko. Postupně se pak mohou začít propojovat obchodní a IT procesy a začnou vznikat tzv. End-to-end value streams.
To se ale už dostáváme do produktově řízených firem, kde IT a zbytek firmy postupně splývají dohromady. Pokud potřebujete ve firmě efektivně budovat, rozvíjet a optimalizovat uživatelsky přívětivé IT, doporučil bych (nejen) IT manažerům kurzy ITIL, které realizujeme se společností KEY Trainings. Jedná se o populární a mezinárodně uznávaný standard pro řízení a správu IT služeb (ITSM – IT Service Management).
Martin Vitouš - konzultant, lektor, mentor, kouč & moderátorDalší informace Vám rádi poskytneme prostřednictvím EduCity, prosíme kontaktujte p. Bartičku info@educity.cz nebo na tel. (+420) 731 169 890
Vytisknout rozhovor