Neurovědy a vzdělávání: Znáte svůj mozek?

Rozhovor se Zdenkem Matulou, konzultantem a lektorem společnosti Interquality

1.5.2013 - Doporučujeme

PhDr. Zdenko Matula se zaměřuje zejména na rozvoj mezilidské komunikace, týmovou práci a efektivní vedení a motivování lidí. Má bohaté zkušenosti s měřením vnitrofiremní kultury a řízením změn. V rozhovoru pro HR News odhaluje souvislosti mezi vzděláváním a nejnovějšími poznatky z neurověd.

Co přesně se skrývá pod pojmem neurovědy?

V posledních deseti až patnácti letech dochází k výrazným pokrokům v zobrazovacích technologiích, jako např. EEG, magnetoencefalografie, transkraniální magnetická stimulace, funkční magnetická rezonance, pozitronová tomografie aj. Nové zobrazovací technologie umožňují vědcům pozorovat a měřit, co se děje v lidském mozku, když člověk něco řeší, když se rozhoduje, když o něčem přemýšlí nebo když pouze něco vnímá. Kromě již tradičních vědních disciplín jako neurofyziologie, neuroanatomie a další, vzniklo několik nových vědních oborů, které z různých úhlů studují, co se vlastně děje v lidském mozku. Zde bychom mohli jmenovat např. kognitivní neurovědy, sociální neurovědy, neuropsychologii, neuropsychoterapii atd. Jak klasické, tak i „nové“ vědní obory využívající moderní technologie zkoumání mozku (případně celé nervové soustavy) se skrývají pod zastřešujícím termínem neurovědy.

Jak se dá využít jejich poznatků ve vzdělávání a v čem je hlavní rozdíl oproti tradičním vzdělávacím metodám?

Poznatky z neurovědních výzkumů nám poskytují relativně exaktní výkladový rámec lidského přemýšlení, učení a chování. Odhalují nám základní principy fungování lidského mozku. Pokud vše, co člověk dělá, nebo o co alespoň usiluje, je v souladu s principy fungování mozku, pravděpodobnost toho, že se to povede nebo že to bude dobře fungovat, se velmi výrazně zvyšuje. Rovněž výrazné dopady mohou mít neurovědní výzkumy do metodiky samotného vzdělávání. Zejména poznatky o tom, jak dochází k tvorbě a upevňování nových neuronálních sítí, jak fungují jednotlivé typy paměti a jak probíhá proces učení, mohou výrazně zefektivnit proces vzdělávání. A právě v efektivitě celého procesu vzdělávání a v jakési jeho „lehkosti“ lze spatřovat hlavní přínos oproti tradičním vzdělávacím přístupům.

Přibližte nám aktuální výzkumy mozku, které nám pomáhají lépe pochopit to, jak jednáme v určitých situacích a proč.

To je velice neskromná výzva, protože v současné době je na poli neurovědního výzkumu situace poněkud nepřehledná. Téměř každý den je publikováno několik nových informací či studií. Pramenů, které by shrnovaly nové informace, a to ještě z pohledu praktické použitelnosti v běžném životě, je jako šafránu. Nicméně, například poznání základního organizačního principu lidského mozku – principu minimalizace ohrožení a maximalizace bezpečí vysvětluje, proč se chováme určitým typickým způsobem v situacích, kdy náš mozek vyhodnotí nějaké signály jako ohrožující a proč se chováme určitým jiným typickým způsobem v situacích, kdy náš mozek vyhodnotí nějaké signály jako bezpečné. Toto poznání lze rovněž využít i při volbě vlastního chování ve vztahu k libovolnému partnerovi nebo partnerům, když nechceme, aby naše chování mohlo být vnímáno jako ohrožující.

Výsledky některých jiných výzkumů ukazují, že na uspokojování nebo neuspokojování několika málo sociálních potřeb reaguje mozek stejnými neuronálními dráhami, jako při uspokojování nebo neuspokojování základních fyziologických potřeb (např. potřeba stravy, dýchání atd.). Tyto potřeby se tudíž považují rovněž za primární a jejich saturace v kontaktu s druhými lidmi má zcela zásadní důležitost.

Můžete uvést příklady chování vyvolaného neznalostí fungování mozku nebo jeho ignorací?

Asi obecně nejpřístupnějším příkladem by mohlo být něco z výchovy. Mnozí z nás někoho vychovávají, a když ne, tak každý z nás má vlastní zkušenosti z toho, jak se někdo snažil vychovávat jeho. Tak například, rodiče se často snaží svým potomkům nastavit „zdravý a užitečný“ denní režim. Večer padne určitá hodina a rodiče prohlásí např.: „Děti, je půl osmé, jděte do postýlek.“ Děti: „Ještě ne, ještě chvíli, prosím…“ Rodiče: „Ne, okamžitě do postele.“ Čím větší nátlak vyvíjejí rodiče na odchod do postele, tím více se děti brání a hrozí eskalace konfliktu. Kdybychom věděli, že jednou z primárních sociálních potřeb lidského mozku je potřeba samostatnosti (možnost mít volbu), pak by možná stačilo říct: „Děti, je půl osmé. Jdeme do postýlek a buď vám přečtu pohádku, nebo vám řeknu nějakou veselou příhodu ze života. Co si vyberete?“

Nebo manažer v práci řekne svému podřízenému nebo podřízené: „Prosím vás, emoce do práce netahejte. To si nechte před vchodem…“ Kdybychom věděli, že každý stimul lidský mozek hodnotí z hlediska ohrožení nebo bezpečí především v limbickém systému a odezvou limbického systému jsou příslušné emoce (příjemné při bezpečném signálu a nepříjemné při ohrožujícím signálu), pak bychom věděli, že bez emocí to prostě náš mozek neumí. A mohli bychom pokračovat…

Komu tedy nové poznatky z neurověd pomohou nejvíce?

Nové poznatky z neurověd mohou pomoci každému, kdo chce rozvíjet a kultivovat své vztahy s druhými lidmi, kdo chce s druhými lidmi dobře „vycházet“. Použití je skutečně velmi široké – v oblasti managementu, ve vztahu ke kolegům, životním partnerům, přátelům, dětem, vlastním rodičům. Zejména jsou užitečné všem, kteří pracují v tzv. pomáhajících profesích (učitelé, poradci, trenéři, terapeuti, sociální pracovníci, zdravotníci atd.)

Vy právě přicházíte na trh s novými tréninky komunikace a vyjednávání, které využívají výsledky těchto výzkumů. Co konkrétně učí a komu jsou určeny?

Jsou to „první vlaštovky“ relativně ucelené řady kurzů, které budou využívat poznatky z neurověd (dalšími kandidáty jsou kurzy „Sebeřízení“, „Práce s emocemi“, „Řešení konfliktních situací“, „Práce v týmu“ aj.).

V těchto prvních dvou kurzech poskytujeme účastníkům základní informace o činnosti lidského mozku, potřebné pro úspěšnou komunikaci a vyjednávání, a snažíme se naučit účastníky prakticky používat tyto poznatky v jejich reálné pracovní případně životní praxi. Určeny jsou všem, kteří chtějí zlepšit své komunikační dovednosti, případně těm, kteří potřebují vyjednávat vzájemně co nejprospěšnější dohody a to nejenom v práci, ale i v soukromém životě.

Proč jste se rozhodli aplikovat nové poznatky právě na oblast komunikace a vyjednávání?

Těch důvodů je několik. Předně, oblast komunikace a vyjednávání jsou oblasti, kterým se věnujeme již dvacet let a patří do „rodinného stříbra“ naší společnosti. Jak v komunikaci, tak i ve vyjednávání již léta používáme nejmodernější know-how a v některých případech i naše autorské přístupy. Nejnovější poznatky neurověd nám poskytují další velice efektivní výkladový ale i praktický rámec pro dosud ověřené postupy a přístupy. Druhým důvodem je, že komunikace jako taková a kooperativní vyjednávání mají v mezilidských dovednostech jakési zvláštní postavení, a to v tom, že prostřednictvím komunikace my lidé realizujeme téměř všechno. Pomocí komunikace rozhodujeme, řešíme problémy, navazujeme a rozvíjíme vztahy, dokonce komunikujeme sami se sebou. Když k tomu přidáme kooperativní vyjednávání, zvyšuje se pravděpodobnost ústupu z konfrontačního nastavení, které je dnes tak běžné, a přitom jeho užitečnost je sporná.

Jaká jsou podle vás nejpřekvapivější odhalení neurověd, která mají vliv na vzdělávání a rozvoj člověka?

O některých jsme již mluvili. Je to základní organizační princip mozku – princip minimalizace ohrožení a maximalizace bezpečí a zjištění, že některé sociální potřeby jsou vlastně primární. Za další významná odhalení lze považovat nové poznatky o vytváření a upevňování neuronálních sítí, což je spojeno s různými typy lidské paměti a procesem učení. Zejména stabilizace nových neuronálních sítí a podmínky jejich přechodu do dlouhodobé paměti mají rozhodující vliv na vzdělávání i seberozvoj. Další překvapivou a prakticky využitelnou oblastí je vztah korových (vědomých) a podkorových (nevědomých) struktur vzhledem k čerpání disponibilních energetických zdrojů v krevním oběhu (kyslík a cukr), a možnosti ovlivňování jejich čerpání pomocí např. mentálních cvičení.

Jak to může pomoci lidem z oblasti HR?

S kurzy postavenými na nejnovějších poznatcích věd o mozku dostávají HR pracovníci mocný nástroj efektivního rozvoje nejen zaměstnanců v jejich společnosti/firmě, ale i sebe samých.

V poslední době je velmi populární podporovat u sebe i svých zaměstnanců kreativitu. Mohou nové poznatky z neurověd potažmo vaše nové kurzy pomoci i v této oblasti?

Nutno říct, že naše kurzy nejsou primárně koncipovány tak, aby rozvíjely kreativitu. Nicméně, oba sekundárně k rozvoji kreativity nepochybně vedou. Je to dáno právě tím, že zprostředkovávají základní informace o činnosti mozku, a vedou tak účastníky kromě jiného i k osvojení si takových dovedností, které souvisí s tím, jak navodit relativní rovnováhu mezi vědomými (korovými) a nevědomými (podkorovými/emočními) procesy. A to je základní předpoklad pro zvládání tzv. „slepých uliček“ při řešení nejrůznějších typů problémů.

 

PhDr. Zdenko Matula

Více než 30 let se věnuje praktické aplikaci skupinově dynamických přístupů v různých oblastech společenské praxe. Pracoval dva roky ve výzkumném ústavu, kde také zastával pozici zástupce ředitele. Pět let pracoval ve státní správě jako náměstek ministra vnitra a personální ředitel. Poté krátce působil jako výkonný ředitel poradenské společnosti.

V Interquality působil v řadě tréninkových a poradenských projektů ve společnostech jako např. Česká spořitelna – rozsáhlý projekt rozvoje interních trenérů, Lego Production – ucelené rozvojové programy pro různé manažerské úrovně, AstraZeneca – projekt měření firemní kultury a měkkých dovedností, Komerční banka – projekt pokročilého manažerského vzdělávání, ČEZ – projektové řízení, AutoCont CZ – projekt rozvoje komunikačních dovedností, Telefónica – projekt týmové práce a mnoha dalších. Je autorem řady kurzů a autorsky se podílí na přípravě studijních materiálů a poradenských projektů firmy. Externě spolupracuje s FFUK v Praze v rámci programů celoživotního vzdělávání odborníků působících v pomáhajících profesích.

Absolvoval jednooborové studium psychologie na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě. Je držitelem certifikátu pro skupinovou psychoterapeutickou práci Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě, certifikátu na klienta orientovaného skupinového poradenství a psychoterapie The Person-Centered Approach Institute International, USA, a certifikátu absolventa kurzů manažerských dovedností na Civil Service College ve Velké Británii. Je certifikovaným koučem Results Coaching Systems.

PhDr. Zdenko Matula - konzultant a lektor

Tento rozhovor byl připraven ve spolupráci s firmou:

Další informace Vám rádi poskytneme prostřednictvím EduCity, prosíme kontaktujte p. Bartičku info@educity.cz nebo na tel. (+420) 731 169 890

Vytisknout rozhovor