Návrat na akademickou půdu

Rozhovor s Pavlem Mertlíkem, rektorem BIVŠ, a.s.

1.2.2013 - Doporučujeme

Než se 1. září 2012 ujal funkce rektora BIVŠ, a.s., vedl Pavel Mertlík tým ekonomického výzkumu v Raiffeisenbank, a.s., a to více než 11 let. Předtím zastával funkci místopředsedy vlády ČR a ministra financí. Jako pedagog působil na plný úvazek do roku 1995 v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Jak sám říká, od absolutoria Vysoké školy ekonomické v roce 1983 stále učí na vysoké škole – na VŠE, na obnoveném IES FSV UK. Letos završil 25. rok vysokoškolské výuky. Vysokoškolské prostředí mu tedy rozhodně není cizí…

Jste poprvé ve vedení školy?

V takovéto funkci ano. Zatím jsem byl pouze členem akademického senátu, akademické rady nebo vědecké rady fakulty a vysoké školy.

11 let jste působil v Raiffeisenbank, předtím v České národní bance. V čem je akademické prostředí oproti bankovnímu jiné?

Banka je firma, která se stará o soukromá data klientů a o jejich úspory. Bankéřům lidé důvěřují nejvíce vedle lékařů, svěřují jim totiž vše o svých penězích a dávají jim je k dispozici. Je to prostředí, které se vyznačuje značnou precizností a musí být schopno mobilizovat třeba z hodiny na hodinu lidské zdroje, které má k dispozici v situaci, kdy se děje něco, co by se dít nemělo. Není možné, aby lidé neměli přístup ke svým penězům. Banka je tudíž nesmírně výkonná organizace. Běh života v akademickém světě je bezesporu klidnější, ale to je jen takový vnějškový rozdíl, protože z hlediska obsahu činností, kterou provádějí vysokoškolští učitelé a výzkumníci, je tato práce také velice náročná. V konečném výsledku je v obou případech cíl stejný, a tím je kvalitní produkt. Ať už jím je v případě školy kvalitní výuka, kvalitní studenti, kvalitní absolventi, samozřejmě také výsledky vědecké práce, či v případě banky finanční produkty.

Od roku 1983 jste vysokoškolským pedagogem. Co Vás přivedlo konkrétně na BIVŠ?

Na BIVŠ mě přivedla nabídka, kterou mi učinil majoritní akcionář BIVŠ, firma Cognos. Ta nabídka se rodila postupně. Já jsem přišel s Cognosem do styku asi před rokem a půl, kdy na BIVŠ probíhalo řízení s akreditační komisí a škola čelila určitému typu vnitřních problémů. Firma Cognos jakožto hlavní akcionář chtěla mít kritickou refl exi situace a k tomu účelu zřídila jakýsi poradní panel expertů a poprosila mě, abych byl jeho členem, což jsem tehdy akceptoval. Během této činnosti jsem samozřejmě Bankovní institut poznal do větší hloubky. Jinak je ale Bankovní institut ve finančních kruzích obecně známá vysoká škola, například v Raiffeisenbank jsem měl spoustu kolegů, kteří byli středoškoláci a studovali převážně v kombinované formě studia. A myslím, že to je stejné v celé řadě bank v Praze. BIVŠ tedy pro mne rozhodně není neznámou institucí. Co se týká motivace obecně, po náročné dlouholeté práci v Raiffeisenbank jsem už cítil potřebu změny. Tím nechci říct, že práce rektora je náročná méně, je ale obsahově jiná. A když jsem přemítal o možnostech, jakým směrem se dál v životě vydat, tahle nabídka mi přišla zajímavá. Proto jsem vstoupil do dialogu s Cognosem o podmínkách, a výsledkem je toto rozhodnutí.

Plánujete na Bankovním institutu vysoké škole rovněž působit jako pedagog?

Pokud ano, jaké budete vyučovat předměty? Ano, já jsem ekonom a vždycky jsem učil makroekonomii, mikroekonomii, hospodářskou politiku nebo specializované předměty v rámci těchto disciplín. Počítám s výukou v jednom z těchto oborů, mohl bych učit i některé předměty z oblasti financí, např. veřejné finance, finanční trhy, které znám dobře ze své praxe a znám samozřejmě i příslušnou literaturu. Je to věc rozvrhů, mého vytížení a dohody s vedoucím katedry panem docentem Pavelkou.

Dlouhou dobu jste působil na VŠE a UK. V čem vidíte zásadní rozdíl mezi veřejnou a soukromou vysokou školou, pomineme-li fakt, že studium na soukromé vysoké škole je zpoplatněno?

Zásadní rozdíl je v ekonomice školy – veřejné školy mají rozhodující příjmy z dotací ze státního rozpočtu, u soukromé školy platí, že každá vydělaná koruna pochází od klienta, tedy zejména v podobě školného.

Proč studovat na soukromé vysoké škole? Jaké výhody nabízí BIVŠ podle Vás proti veřejným vysokým školám a ostatním soukromým školám?

Z pohledu studentů je tak samozřejmě největší rozdíl v tom, že na veřejné vysoké škole se neplatí školné a na soukromé ano. Proč si tedy vybrat soukromou vysokou školu? Za školné musí studenti dostávat oproti veřejné vysoké škole něco navíc. To „něco“ je především větší komfort studia a s ním spojené služby, například vyjít vstříc ohledně konzultací, rozvrhů výuky, termínů zkoušek atd. Velká část našich studentů jsou studenti kombinované formy studia, tedy pracující. Kombinace práce, studia a rodinného života je velice složitá věc. My máme za povinnost přizpůsobit se jejich potřebám, zejména časovým, a vyjít jim maximálně vstříc. Komfort, o kterém jsem hovořil, není ovšem jediným důvodem, proč si vybrat soukromou vysokou školu a jmenovitě BIVŠ. Myslím, že další podstatnou věcí, na kterou by se student měl dívat, je obsah a struktura nabízených studijních oborů, tedy na to, jaké předměty se vyučují a kdo je učí. Na to bych se jako uchazeč o studium díval zejména z pohledu své potenciální profesní kariéry. Tady je třeba říci, že podle všech informací, které máme k dispozici, se studenti BIVŠ velmi dobře uplatňují v praxi. Firmy především ve finančním průmyslu, ale i v dalších oblastech mají o naše absolventy zájem. Důvodem je to, že obory nabízené BIVŠ jsou po obsahové stránce velice dobře postavené a jsou vyučovány na vynikající odborné úrovni. Například absolvent bankovního managementu na bakalářské úrovni nebo financí na magisterské úrovni je nejenom plně srovnatelný s absolventem stejných oborů na veřejných vysokých školách, ale vzhledem k blízkosti Bankovního institutu k bankovní praxi je jeho výbava pro práci v bance možná lepší než u absolventa veřejné vysoké školy podobných studijních oborů.

Jak jste se sám vyjádřil, jste si vědom nadcházející vlny demograficky slabších ročníků. Nastíníte alespoň nějaké kroky, jak se chcete v budoucnu s touto skutečností vypořádat?

Bude to bezesporu velmi obtížné období, jak pro veřejné vysoké školy, tak především pro soukromé. Tím, co můžeme dělat, je především dbát na kvalitu, protože si myslím, že jenom ti opravdu dobří mají šanci přežít. Jde o souboj o trh, který se zmenšuje, a studenti, pokud se chovají racionálně, a zpravidla se tak chovají, si vybírají právě takové obory a vysoké školy, které jim nabízejí kvalitní vzdělání, s nímž budou schopni se pracovně uplatnit. Nalézat práci je pro absolventy rok od roku obtížnější a absolventi středních škol, a ovšem i ti, kteří již pracují, reagují tím, že pokud si vybírají vysokoškolské studium, vybírají si obory, které jim skutečně mohou v kariéře být užitečné a přínosné. Co tedy dělat? Za prvé zaměřit se na kvalitu, za druhé rozvíjet existující a připravovat nové studijní obory v souladu s potřebami trhu práce.

Jak se podle Vás bude vyvíjet české vysoké školství v nejbližších letech?

Určitě bude docházet k redukci počtu studijních míst. V současnosti pociťují veřejné vysoké školy velký tlak od ministerstva školství a vlády jako celku na snižování finančních prostředků, zejména pro studium magisterského studia. Bezesporu redukce přijde i na bakalářské úrovni. Čili budou se redukovat jak soukromé, tak veřejné školy. Je otázka v jakém poměru. To hodně závisí na politických rozhodnutích. V každém případě struktura vysokého školství se bude měnit. Bude se měnit i oborově a stupněm dosaženého vzdělání. Bude růst podíl vysokoškoláků, od nichž se očekává, že ukončí studium na úrovni bakaláře a nebudou pokračovat na úrovni magistra. Tady je mimochodem jedna zajímavá věc: trh práce zatím vnímá bakaláře podobně skepticky, jako zpravidla ti bakaláři sami. Zaměstnavatelé chtějí spíše magistry než bakaláře a studenti chtějí vystudovat pětileté studium, nikoliv pouze tříleté. Situace, kdy ministerstvo školství letos začalo škrtat počet míst v magisterském studiu, se projevuje na BIVŠ zvýšeným zájmem o magisterské prezenční studium, což je způsobeno tím, že studenti, jejichž starší kolegové před rokem dvěma běžně pokračovali další dva roky na své dosavadní alma mater, kde vystudovali bakalářský stupeň, se tam najednou na magisterské studium nedostanou. Takže hledají alternativy a BIVŠ je jednou z takových možností.

Ztratilo vysokoškolské vzdělání punc výjimečnosti a stalo se běžnou hodnotou?

Pan ministr školství prof. Fiala při zahájení tohoto akademického roku v projevu řekl, že jsme ve třetím stadiu, kdy se vysokoškolské vzdělání ze stadia, kdy bylo exkluzivním, přes stadium, kdy bylo masovým, stává vzděláním univerzálním, které mají v určité míře prakticky všichni. Běžná bude v České republice situace, kdy možná bude platit, co Čech, to vysokoškolák. Ovšem to se týká bakalářského stupně studia, které je zatím považované za něco nedostatečného, jakési neukončené vzdělání. Já si myslím, že to je mezistav, který se změní a je tady velice silná snaha ministerstva školství orientovat profil vysokoškolské výuky tím směrem, aby vzniklo více profesně zaměřených bakalářských oborů. Ve výsledku to znamená, že bakalářské vzdělání do značné míry nahradí na trhu práce ty typy vzdělání, v nichž v minulosti šlo především o odborně zaměřené střední školy. Vysokoškoláci na trhu práce, zejména ti s bakalářským titulem, postupně nahrazují absolventy například středních průmyslových škol nebo obchodních akademií. Je to také způsobeno tím, že se mění povaha práce a na zaměstnance jsou kladeny stále vyšší nároky a požadavky.

Nová funkce Vám asi zabere spoustu volného času. Co na to rodina?

Rodina je zvyklá, že ředitel odboru ekonomického výzkumu byl v práci denně nějakých 11–12 hodin (což oproti místopředsedovi vlády a ministrovi financí byla výhoda – ten pracoval v průměru denně ještě déle, a navíc urval maximálně jeden volný víkend za měsíc). Takže rodina nepociťuje žádnou výraznou změnu. Jediná změna je asi v tom, že dříve jsem bydlel nedaleko pracoviště a cesta mi trvala 10 minut, nyní to mám trošičku komplikovanější.

Trochu odbočíme z pracovní sféry. Co rád děláte, když zrovna nejste v práci?

Za prvé se hodně snažím o to, abych nemusel pracovat o víkendech, což jsem v mládí jako akademik působící na vysoké škole (a samozřejmě i později ve vládě) běžně dělal. Ovšem to záviselo na tom, jak fungovala univerzita, o víkendech probíhaly například konference, ale vzhledem k tomu, že jsem neučil každý den, mohl jsem si udělat volno v pracovním týdnu. To v řídicí funkci dělat nelze, takže já se snažím hlídat si volné víkendy. Pokud volno mám, což se týká i dovolených, tak žádné zvláštní koníčky nebo zájmy nemám, ale rád a hodně lyžuji, a když sníh opadne, tak rád jezdím na kole.

Co byste sobě, studentům a pedagogům popřál do nového akademického roku?

Studentům bych určitě popřál, aby měli dobré učitele, což myslím na naší škole mají. Dnes je k dispozici samozřejmě velké množství kvalitní studijní literatury, ale pouze dobrý učitel je schopen studentům ukázat ten správný vhled, co je důležité a co méně, co a jakým způsobem v literatuře hledat. To studentům žádný internetový kurz nenahradí. Pedagogické schopnosti jsou možná důležitější než odborné v tomto slova smyslu. Přál bych jim dále, aby se jim na naší škole líbilo a mohu slíbit za nás, za tým pedagogů, včetně pracovníků studijního oddělení, že z naší strany určitě budou mít maximální možnou podporu. Kantorům bych naopak zase přál dobré studenty se zájmem o studium. A oběma stranám tohoto složitého vztahu bych přál, aby si takzvaně „sedli“, protože to je vždycky pro výuku a studium nejlepší situace. Vy jste nám neřekl, co byste přál sobě, a proto Vám za redakci popřejeme, ať se Vám ve funkci daří a ve škole se Vám líbí.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Markéta Kahounová, Marketing BIVŠ

Renata Vykusová, referentka pro přípravu studijních programů BIVŠ

Foto: Nguyen Phuong Thao

PAVEL MERTLÍK

Další informace Vám rádi poskytneme prostřednictvím EduCity, prosíme kontaktujte p. Bartičku info@educity.cz nebo na tel. (+420) 731 169 890

Vytisknout rozhovor