Rodičovská dovolená nemusí být problém

Rozhovor s Olle Ingemarssonem, partnerem mezinárodního projektu Rodiče ve firmě

16.1.2013 - Doporučujeme

O tom, jak se dá úspěšně slaďovat práce a osobní život, ale také zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů, jsme hovořili s Olle Ingemarssonem, HR manažerem ze Stockholmu, který se dlouhodobě věnuje oblasti rovných příležitostí a slaďování práce a rodiny.V současnosti je partnerem mezinárodního projektu Rodiče ve firmě, který koordinuje společnost APERIO.

Jaká je vaše zkušenost v pozici genderového experta?

Pracoval jsem u švédského ombudsmana pro rovnost, kde jsem zejména dohlížel na to, jak zaměstnavatelé dodržují zákony v této oblasti. Později jsem své zkušenosti využíval jako HR expert u několika zaměstnavatelů, kde jsme mimo jiné podporovali muže, kteří chtěli jít na delší rodičovskou dovolenou, sledovali jsme mzdovou rovnost i problematiku sexuálního obtěžování. Také jsem vedl mnoho genderových projektů v zahraničí, například v Moldavsku, Kazachstánu, Estonsku a na Filipínách. Celkově jsem se tedy věnoval genderovým tématům mnoho let v různých firmách i zemích.

"Naše legislativa nedovoluje žádnému zaměstnavateli diskriminovat zaměstnané během rodičovské dovolené nebo po návratu do práce. ... Tento zákon byl přijat právě proto, že v minulosti se na rodiče zapomínalo nebo byli dokonce nějak ´potrestáni´ za to, že zůstali doma s dětmi."

 

Jak vypadá systém přijímání lidí ve firmách, kde jste pracoval?

Při stejné kvalifikaci se vždy snažíme vybírat kandidáta nebo kandidátku toho pohlaví, které je v dané oblasti nebo oddělení méně zastoupeno. Podle mé zkušenosti je při posuzování kompetencí obtížné být genderově neutrální. Mnoho lidí má sklon přeceňovat kvalifikaci a schopnosti mužů a podceňovat totéž u žen. A obecně řečeno, muži jsou mnohem agresivnější v prodeji vlastních dovedností. Často u pohovoru říkají: "Umím dobře německy." nebo "Umím perfektně používat počítač.", zatímco ženy řeknou spíš: "Moc německy neumím, ale můžu to zkusit.". Jejich sebehodnocení se liší a je to dáno zřejmě výchovou a vlivem společnosti. Každopádně se snažíme přijímat lidi genderově korektním způsobem a využíváme k tomu nejrůznějších možností.

Ve firmě Posten jste prováděli průzkum nemocnosti v organizaci. Jaké byly výsledky?

Ženy v této firmě jsou častěji nemocné než muži. Ale když jsme hledali důvody, zjistili jsme, že ženy pracují mnohem víc doma než muži (péče o děti, úklid, vaření atd.) a mají doma větší zodpovědnost, proto mohou být více stresované, přetížené a nemocné. Ve velkém průzkumu, který sledoval hladinu stresu, se přišlo na to, že během pracovního dne od osmi do šestnácti hodin jsou muži ve větším stresu než ženy. Od páté hodiny odpolední úroveň stresu u mužů dramaticky klesá, zatímco ženy jsou v největším stresu po čtvrté nebo páté hodině odpolední. A právě s takovými informacemi je dobré pracovat při zavádění programů slaďování práce a rodiny.

Jak se vám daří ve firmách řídit odchody na rodičovskou dovolenou a návraty z ní?

Kupříkladu firma Posten platí během rodičovské dovolené 90% platu. Stát platí 80% a Posten to dorovnává na 90%. Existuje zde dobrý systém podpory rodičů: čerstvým rodičům jsou poskytovány informace a firma s nimi udržuje kontakt během rodičovské dovolené. Když se vracejí do práce, nikdo z nich by neměl dostat nižší plat nebo mít pracovní podmínky jakkoli horší, než v době před odchodem, i když třeba zůstane doma 1,5 roku.

Toto má oporu v zákoně?

Ano, švédská legislativa nedovoluje žádnému zaměstnavateli diskriminovat zaměstnané během rodičovské dovolené nebo po návratu do práce. Veškeré pracovní podmínky, včetně mzdy, by měly být stejné jako v době před odchodem. Tento zákon byl přijat právě proto, že v minulosti se na rodiče zapomínalo nebo byli dokonce nějak ´potrestáni´ za to, že zůstali doma s dětmi. Švédsko v současnosti také výrazně podporuje muže, aby zůstávali doma s dětmi. Otcové ve Švédsku nyní využívají 22-23% dnů rodičovské dovolené. Před deseti lety to bylo jen asi 8%, takže stále víc a víc mužů tuto šanci využívá.

"V očích zaměstnavatele je stále přirozenější, když jde na rodičovskou dovolenou žena. Muž na rodičovské je stále vnímán jako něco nezvyklého: někteří zaměstnavatelé si myslí, že takový muž si možná dost neváží své práce nebo neplánuje v té firmě svou budoucnost."

 

Jak konkrétně jsou muži ve Švédsku podporováni v péči o děti?

Rodičovská dovolená ve Švédsku trvá 450 dní a po tu dobu je hrazeno pečujícímu rodiči 80-90% platu. Dva měsíce z této doby jsou určeny pro druhého rodiče. Rodiče by tedy přišli o dvouměsíční podporu, pokud by se v péči o dítě nevystřídali. Takto chce náš stát motivovat stále více mužů, aby zůstávali doma s dětmi. A radikální strany u nás prosazují ještě výraznější sdílení péče. Navrhují, aby každé matce byla určena polovina dní rodičovské dovolené a každému otci druhá polovina. Já osobně takový návrh podporuji, protože si myslím, že by nastala dramatická změna. Nechceme, aby lidi byli diskriminováni za to, že odcházejí na rodičovskou dovolenou. I u nás jsou však na toto téma vedeny diskuse a přetrvávají určité stereotypy: v očích zaměstnavatele je stále přirozenější, když jde na rodičovskou dovolenou žena. Muž na rodičovské je stále vnímán jako něco nezvyklého: někteří zaměstnavatelé si myslí, že takový muž si možná dost neváží své práce nebo neplánuje ve firmě svou budoucnost.

Jak podporují švédské firmy muže, kteří se rozhodnou jít na rodičovskou dovolenou?

Opět uvedu příklad Posten. Žádný muž zde zaměstnaný se nesetká s negativní reakcí nebo s diskriminací, když se rozhodne zůstat se svým dítětem doma, ať už v době jeho nemoci nebo třeba rok na rodičovské dovolené. Pochopitelně, když hovoříme o manažerské úrovni, tak zde mohou muži i ženy očekávat více otázek o tom, zda zvládnou obojí kombinovat. Ale celkově 95% mužů v Posten se nesetká s žádnou negativní reakcí nebo diskriminací.

A jaká je vaše osobní zkušenost s rodičovskou dovolenou?

Mám tři děti a když se mi narodilo první v roce 1998, zůstal jsem s ním doma téměř rok. Tehdy to ještě nebylo úplně běžné a lidi se mě zvědavě ptali: "Jaké to je, zůstat doma tak dlouho?" a "Nechybí ti práce?" a kolegové se divili: "Proč jsi doma tak dlouho?". Když se nám před šesti lety narodilo třetí dítě a zase jsem s ním byl doma, lidi už to přirozeně přijímali a říkali: "To je pro tebe dobré." a "Je to dobré pro tvou rodinu.".

Myslíte si, že k takovým změnám ve Švédsku došlo proto, že byly podpořeny zákonem?

O tom jsem přesvědčen. Říká se, že nelze zavádět takovou legislativu, kterou lidé nebudou podporovat. Ale někdy musíte nastavit zákony radikálněji, jinak ke změně nikdy nedojde. Před patnácti lety jsem slyšel někoho poprvé navrhovat sdílenou rodičovskou dovolenou na půl mezi matkou a otcem. Tehdy jsem k tomu byl skeptický, protože jsem tušil, že by to ještě nefungovalo. Ale protože od té doby už jsme urazili velký kus cesty a jsme genderově citlivější, tak je ta správná doba na takovou změnu.

A kdo inicioval ty důležité legislativní změny? Politici? Neziskové organizace? Firmy samy?

Firmy v tom pomohly hodně. Jedním z klíčových aspektů bylo, že mnozí zaměstnavatelé začali mluvit o genderových otázkách, psali do médií, psali do svých interních zpravodajů nebo na internet - o svých zaměstnaných otcích pečujících o děti, o zisku, který z toho firma má, o nutnosti většího počtu žen ve vedoucích pozicích.

Manažeři firem u nás se často ptají, co jim to přinese, když začnou prosazovat genderovou rovnost. Pokud v tom nevidí jasný zisk, nedají do toho energii. Je skvělé slyšet, že ve Švédsku média i sami zaměstnavatelé publikují příběhy a příklady dobré praxe.

Zažil jsem to jak ve firmě Coop, kde jsem pracoval dříve, tak v Posten a vidím to i jinde. Ve švédských firmách je mnoho mužů v klíčových manažerských pozicích, kteří mluví o otázkách genderové rovnosti z osobní perspektivy, z ekonomické perspektivy, zkrátka z různých úhlů v pozitivním smyslu. Nejsou nejradikálnější ze všech těch subjektů, které genderovou rovnost prosazují. Pochopitelně tu máme neziskovky, ženské organizace a další, kteří jsou radikálnější. Ale když takto hovoří ředitelé a top manažeři, věci se mění rychle, protože lidé jim naslouchají.

„Ve švédských firmách je mnoho mužů v klíčových manažerských pozicích, kteří mluví o otázkách genderové rovnosti z osobní perspektivy, z ekonomické perspektivy, zkrátka z různých úhlů v pozitivním smyslu... a když takto mluví ředitelé a top manažeři, věci se mění, protože lidé jim naslouchají.“

 

Autorky rozhovoru: Lucie Ryntová a Kateřina Boháčová, APERIO

Tento rozhovor byl připraven ve spolupráci s firmou:

Další informace Vám rádi poskytneme prostřednictvím EduCity, prosíme kontaktujte p. Bartičku info@educity.cz nebo na tel. (+420) 731 169 890

Vytisknout rozhovor